Wednesday, February 01, 2006

ציבעלעס



דער בעסטער אופֿן צו האַלטן ציבעלעס איז זײ אַרײַנצושטעלן אין אַ נײַלאָנענעם זאָק. מאַכטס קניפּלעך צװישן די ציבעלעס אינעם זאָק. שנײַדטס אָפּ װיפֿל עץ דאַרפֿטס פֿון אונטן. די ערשטע ציבעלעס װאָס מע לײגט אַרײַן װערן די ערשטע אַרױס. נאָר זאָקן אַרבעטן צו דעם; „פּענטיהאָז“ טױגן נישט. אַז עץ טראָגטס קײן מאָל נישט קײן זאָקן, װײס איך נישט אױב ס'לױנט זיך צו קױפֿן זאָקן נאָר לטובֿת די ציבעלעס.

אַלע זענען באַקאַנט מיטן באַרימטן ייִדישן שפּריכװאָרט׃

האָבן מיר נישט געװאָלט עסן מן אין דער מידבר, מוזן מיר אַצינד עסן ציבעלעס.

We did not want to eat manna in the wilderness, (so) now we have to eat onions.

ציבעלעס, צוזאַמען מיט קנאָבל, אוגערקעס, און פֿיש, זענען געװען די מאכלים װאָס די ייִדן אין מדבר האָבן שטאַרק געבענקט נאָך זײ–איכ'ל שרײַבן װײַטער װעגן דעם צו פּרשת בשלח, מערטשעם. דאָס שפּריכװאָרט דערמאָנט איראָניש אַז איצטער האָבן ייִדן ציבעלעס אָן אַ שיעור, אָבער מן פֿון הימל נישט. נישט אַלע װײסן אָבער, אַז די פּאָליאַקן פֿון אַ מאָל האָבן געהאַט כּמעט דאָס זעלביקע שפּריכװאָרט, אָבער אינעם צװײטן פּערזאָן׃

Nie chciałeś Żydzie manny, jedzże czosnek

ייִד, האָסט נישט געװאָלט עסן מן, עסטו איצטער קנאָבל.

Jew, you did not want manna; now you eat garlic.

דאָס שפּריכװאָרט װאָס איז געװען איראָניש אױף ייִדיש איז איראָניש אױך אױף פּױליש, אָבער מיט אַן אַנדערן טעם אין גאַנצן. װיכטיק איז עס אָבער אַז מע זאָל נישט מײנען אַז דאָס פּױלישע שפּריכװאָרט איז אַנטיסעמיטיש, אָדער נישט נאָר אַנטיסעמיטיש. עס װײַזט אָן אַז די פּאָליאַקן פֿון אַ מאָל האָבן געקענט מער ייִדישקײט װי די הײַנטיקע ייִדן.

Bernstein, Ignacy, and Binjamin Wolf Segel. Yudishe Shprikhverter Un Redensarten. Warsaw, 1908.

Krzyzanowski, Julian. Nowa Ksiega Przyslów I Wyrazen Przyslowiowych Polskich. Warsaw, 1969-1979.

Sitarz, Magdalena. "Equivalent Yiddish and Polish Proverbs." Paper presented at Ashkenaz: Theory and Nation, Krakow 1998.

זײַטס מוחל! מײַן ביבליאָגראַפֿיש װײכװאַרג האָט אױסגעמעקט אַלע דיאַקריטשע סמנים!

,

3 Comments:

Anonymous Anonymous said...

Interesting proverb. I'm curious about the subtle transition from "We did not want to [eat manna]," to "now you will have to [eat garlic]."

Does one simply assume that the proverb makers (both Yiddish and Polish) did not enjoy garlic? Or is there a reason why garlic became recognized as seemingly mandatory 'de rigeur' in Jewish cuisine?

4:13 PM  
Blogger the chocolate doctor מרת שאקאלאד said...

I will come back to this in an English-language post. Briefly, I think that the proverb makers *did* enjoy garlic, but were ambivalent about it.

11:58 PM  
Anonymous Anonymous said...

What could make them feel ambivalent about garlic?

I can only guess it must've been the smell...
Or were there other issues re: garlic that created internal conflicts?

6:47 PM  

Post a Comment

<< Home